Jak řešit křížovky?

Úvod

Tento „rychlokurz“ je určen pro méně zkušené řešitele křížovek, kteří již znají základní principy řešení, mají křížovky v oblibě a rádi by své schopnosti vyzkoušeli v soutěžích SČHAK. Rychlokurz neučí, jak křížovky řešit (k tomuto účelu existují příslušné dokumenty SČHAK), ale poskytuje soutěžícím některé užitečné poznatky a rady pro soupeření s autory, se svými rivaly i se sebou samými.

Otázka zní: může autor vytvořit tak těžkou křížovku, kterou žádný řešitel nevyřeší? Odpověď zní: ano. Avšak hned je třeba dodat, že korektní a dobrý autor by řešiteli měl dát vždycky nějakou šanci a snažit se řešitele „dostat“ spíš svým důvtipem. Již proto, že si přeje, aby jeho práce luštitelé řešili, aby jím vytvořené soutěže obsazovali a hned na počátku při zhlédnutí jména autora si neřekli „do toho nejdeme“. Přesto se ve vrcholových soutěžích objevují křížovky, na nichž troskotají i ti největší mistři, kteří mají oporu v obřích knihovnách za svými zády. Běžný nebo začínající řešitel pak má jen pramalou šanci na úspěšné zvládnutí luštitelského úkolu. Ale jsou řešitelé proto autorům opravdu tak bezbranní? Pokusíme se na tyto otázky odpovědět a poskytnout běžným řešitelům a zájemcům o účast v prestižních řešitelských soutěžích několik rad.

 1. Znalost pravidel

Znalost pravidel soutěže a zejména základních dokumentů SČHAK, jakými jsou např. Směrnice pro tvorbu křížovek s komentářem, doplňky, opravami a s příslušnými přílohami, by měla být pro účastníka křížovkářské soutěže, v níž se zasílá k hodnocení správnosti řešení celý obrazec a kde se hodnotí každá chybička ztrátovým bodem, samozřejmostí. Tyto materiály vyšly v tištěné podobě jako Výroční tisky SČHAK a lze je nalézt také na internetových stránkách Svazu českých hádankářů a křížovkářů. Jestliže totiž řešitel ví, že autor musel vytvořit křížovku podle stanovených pravidel, pak také stejná pravidla (směrnice) může využít pro luštění. Ví totiž, co si autor ve své práci dovolit může a co nikoli.

Užitečnost Směrnic je také v tom, že přinášejí stručné konkrétní principy nejrůznějších typů a forem křížovek. Vedle pravidel pro běžné křížovky jsou zde popsány křížovky shlukové, slabikové, střídavé, kruhové, šikmé, figurální, dokreslovky, polodokreslovky a mnoho speciálních typů jako třeba řetězovky, darvinovky, ornamentovky, kaskádovky, doplňovačky, buňkovky, odstředovky, dostředovky, síťovky, odrazovky atd. atd. Směrnice tak tvoří výborný základ pro připravovanou podrobnou databázi křížovek.

Nezbytná je rovněž znalost Propozic příslušné soutěže. Propozice bývají obvykle publikovány při vyhlášení soutěže, jsou i na webu, Propozice ČKL rovněž visí na webu.

Dalšími důležitými materiály, s nimiž by se měl řešitel seznámit a v případě potřeby s nimi pracovat, jsou:

Zásady hodnocení správnosti řešení křížovek v soutěžích SČHAK

Prameny v korespondenčních soutěžích SČHAK

Zásady pro podávání a řešení protestů v soutěžích SČHAK

Soutěžní řád korespondenčních soutěží SČHAK

Všechny tyto dokumenty najde řešitel na webových stránkách SČHAK, byly publikovány i ve svazovém tisku.

2. Zadání

Je zapotřebí vědět, že každý autor musí svou práci opatřit řádným zadáním: sdělit řešiteli, co má luštit, jaký úkol před ním stojí a jaké typy křížovek ho čekají. Má-li řešit soutěžící křížovku jednu nebo více spojených do celku, jde-li o křížovku souměrnou, figurální, šikmou; čeká-li na luštitele křížovka písmenná, shluková, střídavá či slabiková, mozaiková, polomozaiková apod. Někteří autoři připojují výčet použitých políček (s nákresy), někdy také s vyčíslením počtů těchto políček, případně s dalšími doplňujícími údaji (např. počet písmen v příslušném typu políčka). Co se však stane (a ono už se to nejednou stalo), když se autor zmýlí a udá např. nesprávný počet políček určitého tvaru, který je v rozporu s jinými částmi zadání (třeba se symetrií křížovky apod.)? Pak ovšem jde o autorovu chybu a on při hodnocení správnosti řešení nemůže pasáže ovlivněné takovou chybou hodnotit ztrátovými body. To je významný prvek ochrany řešitele a nutno říct, že takových prvků je více (viz 9.1).

3. Výběr soutěže

Účastník křížovkářských řešitelských soutěží, který teprve získává zkušenosti, si zpočátku vybírá soutěže, do nichž se jako řešení zasílají pouze tajenky. Soutěže, kam se posílají celé vyplněné obrazce, jsou významným kvalitativním skokem. Vyžadují totiž, aby řešitel věnoval pozornost každému vyluštěnému výrazu, neboť každá chyba v křížovce se hodnotí ztrátovým bodem. Soutěží tohoto typu je celá řada. Liší se obtížností a nároky na vynalézavost, trpělivost a čas řešitelů. Pro začínající a méně zkušené řešitele jsou určeny zejména soutěže typu Křížovkářský desetiboj nebo Křížovkářská kvalifikační soutěž. Zkušení autoři těchto soutěží nepřipravují pro účastníky žádný masakr, neboť účelem soutěží je přizvat k účasti nejširší veřejnost. V těchto soutěžích jde zejména o přidělování kvalifikačních bodů a jejich výhodou je i to, že dávají luštitelům šance na jejich zisk i v případě, že v některém kole soutěže chybují, nebo dokonce když některé kolo vynechají. Náročným a zkušeným řešitelům jsou určeny soutěže jako Nolčova křížovkářská maturita (NKM) nebo Jemelíkova luštitelská akademie (JLA). Prestižní soutěží na úrovni kroužků registrovaných v SČHAK je Mezikroužková luštitelská soutěž křížovkářů (MLSK), Zde již musí soutěžící počítat s obtížnými výrazy, hledáky, chytáky, vynalézavými způsoby skrývání tajenek apod. Zvláštní kategorii tvoří Česká křížovkářská liga (ČKL), která je kombinovanou autorsko-řešitelskou soutěží a odehrává se v soutěžních skupinách, v nichž účastníci řeší autorské práce svých soupeřů. V nejvyšších skupinách spolu soutěží řešitelé s největšími zkušenostmi a nároky, v nižších skupinách se mohou uplatnit začátečníci a méně zkušení řešitelé a autoři.

Takové současné spektrum křížovkářských řešitelských soutěží, které pořádá SČHAK. Vybrat si z nich může začátečník i ostřílený kozák, vyzkoušet některou ze soutěží a prověřit své luštitelské schopnosti a křížovkářský růst tak může opravdu každý.

4. Nejčastější chyby řešitelů křížovek

4.1 Nepozornost

Nejčastěji a neustále opakovanou chybou řešitelů, obzvláště těch méně zkušených, je nepozornost. Ta spočívá zejména v tom, že řešitel zapomene nějaké políčko vyplnit. Obzvláště často se tak děje u složitějších obrazů v mozaikových políčkách na rozích křížovek, které jsou uvnitř nějakého většího křížovkového celku. Celá námaha s vyluštěním křížovky a mnohdy pracným ověřováním vpisovaných výrazů tak může zbytečně vzít za své. Takové chyby vznikají zpravidla při přepisování řešení v obrazci načisto. Nepozornost se projevuje také v častých přepisech písmen: obvykle řešitel zapíše na nesprávné místo písmeno nebo znak z nějakého sousedního políčka svého pracovního obrazce, často vynechá čárku nebo háček nad nějakým písmenem (i taková maličkost se počítá za chybu). Luštitel v těchto případech tak vlastně nesoupeří ani s autorem, ani se svými rivaly, ale především sám se sebou.

Metoda, jak se těchto chyb vyvarovat je jediná: důkladná technická kontrola (třeba i opakovaná) čistopisu, a to jednak srovnáním zasílaného řešení se svým pracovním řešením a jednak kontrolou všech vpisovaných výrazů podle legendy. Tímto způsobem (mnohdy třeba na poslední) chvíli objeví řešitel, že se přepsal v koncovce přídavného jména (např. napsal MLADÝ místo MLADÁ), v koncovce zájmena (napsal např. ONI místo ONA), v záměně jednotného a množného čísla (napsal KOLO místo KOLA) atd. Věnovat se technické kontrole se opravdu vyplatí.

Častou nepozorností je nevypsání a nevyznačení skryté tajenky, přestože ji luštitel nalezl.

 4.2 Ověřování správnosti výrazů

V soutěžích SČHAK by si měl řešitel osvojit důkladné ověřování správnosti všech vpisovaných výrazů v kontextu s legendou. Jde tedy o pečlivé provedení věcné kontroly. V mnoha případech spoléhají luštitelé pouze na svou paměť nebo odhad, což se často nevyplácí. Základní zásadou vedoucí k úspěchu v soutěži je „vidět každý vpisovaný na vlastní oči, černé na bílém, s příslušnou legendou v nějakém pramenu“. Například v 1. kole Křížovkářského desetiboje 2010 chybovali někteří řešitelé v tom, že si neověřili výraz NEPAK (routokvětá rostlina) křižující se s výrazem IPA (zkratka Mezinárodní fonetické asociace) a řešili odhadem NEFAK x IFA. Přitom NEPAK je ve většině křížovkářských slovníků, v příručce Co je co? (1. díl) i jinde, zkratka IPA je ve Slovníku zkratek. Je proto třeba věnovat určitý čas vyhledání a ověření každého vyluštěného výrazu.

 4.3 Pozor na opsané chyby!

O tom, že v encyklopediích, slovnících a dalších pramenech se vyskytují chyby, není třeba pochybovat. Chybám se nevyhnou ani prameny z nejrenomovanějších: SSJČ, Malá československá encyklopedie či křížovkáři oblíbený Akademický slovník cizích slov. Čím více dat, údajů, faktů, hesel, výkladů některý pramen přináší, tím větší je pravděpodobnost výskytu nějaké chyby. Jenomže použít věcně nebo pravopisně chybný výraz v křížovce je ošidné jak pro autora, tak i pro řešitele. Proto odborná křížovkářská komise SČHAK (OKK) již řadu let vydává a aktualizuje jako přílohu Směrnic tzv. Seznam opsaných chyb. Chyby v tomto seznamu uvedené jsou pro autory i řešitele závazné, tzn. že zde uvedená chyba se nesmí v křížovce objevit. Je zkrátka křížovkářským tabu.

Co ale když se přece jen díky nepozornosti autora opsaná chyba v křížovce objeví? Pak se jedná o autorovu chybu, za kterou v soutěžích nesmí být řešitel postižen (viz 9.1).

Prameny, které obsahují neúnosně velké množství opsaných chyb, jiná příloha Směrnic (Seznam nepovolených pramenů) rovnou zakazuje křížovkáři používat. Někteří obzvlášť vychytralí autoři na opsaných chybách dokonce zakládají kruté chytáky.

Aby si řešitel (stejně ovšem jako autor) byl jist, že výraz, který do křížovky vepsal, nebude zpochybněn, měl by mít k dispozici zmíněný Seznam opsaných chyb. Ten byl již několikrát vytištěn a aktualizován. Jeho aktuální podoba je na webových stránkách SČHAK.

 5. Prameny

Řada řešitelů se obává vstoupit do nějaké soutěže, protože nemá k dispozici dobrou křížovkářskou knihovnu. Co s tím? Knihy skutečně zabírají spoustu místa, encyklopedie vycházejí jedna za druhou, není je kam dát a lezou do peněz. To všechno je pravda. Mnozí řešitelé by rádi zkusili nějakou dobrou soutěže o kvalifikační body a výkonnostní třídy, ale při pohledu na výčet pramenů obrátí oči v sloup a věnují se raději rekreačnímu luštění nebo jiné bohulibé činnosti.

Tytam jsou doby, kdy si řešitel i v náročných soutěžích vystačil s několika slovníky či encyklopediemi. Dnes je téměř nemožné, aby běžný řešitel dokázal tento příval literatury absorbovat. Je ovšem pravda, že bez určitého základního souboru pramenů se ve vrcholových soutěžích SČHAK řešitelé neobejdou. To samozřejmě neznamená, že je všechny musí bezpodmínečně vlastnit. Jedná se však o dostupné prameny, které jsou běžně v knihovnách, a tak mnohdy řešiteli nezbývá, než knihovnu navštívit.

Nejužívanějším křížovkářským pramenem je obsáhlý Slovník spisovného jazyka českého, který však vyšel již v 60. letech minulého století a obtížně se shání. Křížovkářsky mimořádně užitečná je třídílná příručka Reisenauer: Co je co? a také starší Malá československá encyklopedie. Tyto publikace jsou však zpravidla k nahlédnutí v knihovnách a při troše štěstí v antikvariátech. Navíc, velké množství výrazu z těchto pramenů je zahrnuto do křížovkářských slovníků.

Začínající křížovkář by měl vlastnit nějaký spolehlivý křížovkářský slovník, např. Koudelka-Káňa: Křížovkářský slovník (ale pouze 1. vydání, v dalších vydáních se vyskytují podstatné chyby, a proto jsou nepovolena), nebo Čálek: Nový křížovkářský slovník (2009), Velký křížovkářský slovník (Alis; v tištěné nebo elektronické podobě). Dále se hodí Šach-Bareš: Křížovkářský slovník – zeměpisné výrazy, Knappová: Jak se bude jmenovat? nebo Jak se bude vaše dítě jmenovat? V křížovkářské knihovničce by neměl chybět Akademický slovník cizích slov (1995) nebo Nový akademický slovník cizích slov A-Ž (2007), Slovník zkratek (Encyklopedický dům, 1996) či nedávno vyšlý Čálek: Velký slovník zkratek (2009) a nějaká novější encyklopedie, např. Universum. Výborně se hodí Slovník českých synonym a antonym (Lingea, 2007), Martincová: Nová slova v češtině – Slovník neologismů 1 a 2 (1998 a 2004).

Autoři náročnějších soutěží mají v oblibě publikace Rystonová: Byliny a jejich lidové názvy (1996, je i na internetu) a Průvodce lidovými názvy rostlin (2007), dále Slovník nespisovné češtiny (3. vydání, 2009), Hubáček: Malý slovník českých slangů (1988) a různé oborové slovníky či encyklopedie. Mnohé z uvedených pramenů jsou dosud běžně dostupné, starší lze sehnat v antikvariátech. Jejich výhodou je, že vedle křížovkářského užití přinášejí spoustu informací, které člověk běžně může potřebovat i mimo oblast křížovek.

Dobrou práci pro křížovkáře dělá vydavatelství Novum, které publikuje velmi kvalitní pomůcky na stránkách časopisu Panoráma křížovek, dříve také na stránkách KaH.

U dokládání výrazů ze starších pramenů je třeba upozornit na jeden zásadní problém. Jestliže se výraz ze staršího pramene (před 1. 1. 1960) liší svou gramatickou podobou od podoby, která je uvedena v normativní jazykové příručce (Pravidla českého pravopisu, SSJČ, Slovník spisovné češtiny, mluvnice), nesmí být v křížovce použit. Není-li však takový výraz v žádné z normativních jazykových příruček uveden, je možné ho použít. Výrazy z publikací vydaných po 1. 1. 1960 lze použít bez omezení. Tak praví Směrnice.

 6. Hledáky

Ne všechny výrazy používané v křížovkářských vrcholových soutěžích jsou ověřitelné v běžně dostupných pramenech. Obtížně hledatelný výraz se v křížovkářském slangu nazývá „hledák“. Hledákem není zpravidla nikdy běžný výraz, běžné slovo, ale téměř vždy je to něco, co řešitel nemá šanci znát a obtížně ho hledá. Do kategorie hledáků však můžeme počítat i výrazy z běžné slovní zásoby, uvedené např. v SSJČ, které jsou třeba zastaralé nebo nářeční (tedy méně obvyklé), a nebo jde o výrazy, které mají odlehlý vedlejší význam. Např. slovo BRADKA lze legendovat jako „malá brada“ či „vousy na bradě“, ale také jako „krátká dýmka (nářečně)“, což už málokdo ví. Hledáky se vyskytují buď v méně běžných či dokonce zcela neběžných (tzv. odlehlých) pramenech, nebo v pramenech sice dostupných, kde jsou ale ukryty nikoli jako samostatná hesla či pojmy, ale v textu. Hledáky z textu je jedna z nejhorších překážek, kterou může autor na nebohého řešitele nastražit, i když ani zde není řešitel bez šancí (viz níže).

Autoři křížovek navíc záměrně používají proti řešiteli nejtvrdších zbraní a tím převádějí soupeření mezi řešiteli samotnými (tak by to mělo být) na boj mezi řešitelem a autorem. Lze však nad autory vůbec vítězit, když se zdá, že autor si může dovolit prakticky cokoli? Kupodivu ano. Autoři mají své limity a řešitelé zase své možnosti. Ve všech korespondenčních soutěžích SČHAK totiž platí, že autor musí uvést všechny prameny, z nichž čerpal a současně je v jednotlivých soutěžích limitován počtem těchto pramenů. Tím je řešiteli dána možnost, aby při použití stejných pramenů, které uvedl autor, všechny hledané výrazy odhalil. V minulosti tomu tak nebylo: autor žádnou povinnost uvádět prameny neměl a řešitel musel hledat, kde ho jen napadlo. Regulaci jako ochranu řešitele zavedl SČHAK právě proto, že počet pramenů neúměrně vzrostl. Řešitel nemá povinnost řídit se výčtem pramenů, které autor uvedl. Tento výčet mu slouží jako informace o tom, odkud autor čerpal. Řešitel může použít jakýkoli povolený pramen.

Řešitel si může pomáhat také internetem, oficiálně sice jen těmi webovými stránkami, které autor sám uvede, neoficiálně však může být internet neocenitelným pomocníkem v daleko větší šíři, i když pak by si měl řešitel příslušné výrazy ještě potvrdit v tištěných pramenech. Na internetu jsou například Pravidla českého pravopisu (http://www.pravidla.cz), Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz/?action=view&id=135), různé slovníky Akademie věd (http://lexiko.ujc.cas.cz/heslare), a výborný starší Příruční slovník jazyka českého s fulltextovým vyhledáváním (http://bara.ujc.cas.cz/psjc), skvělou pomoc nabízí www.cotoje.cz, obsahující Malou československou encyklopedie, Encyklopedii Universum a Ottův slovník naučný. V oblasti cizojazyčných slovníků je vynikajícím zdrojem www.slovnik.cz, který zahrnuje obousměrný slovník anglický, německý, italský, francouzský, španělský, esperantský, ruský, polský a latinský (tady pozor na tvary sloves). Další zajímavé odkazy lze nalézt např. na stránkách www.kabrnaci.ic.cz. Neocenitelnou pomoc nabízí vyhledávač Google a internetová encyklopedie Wikipedia, ovšem vzhledem k nespolehlivosti některých odkazových stránek je vždy zapotřebí provádět ověření výrazů v nezávislých knižních pramenech. Zdůrazňujeme, že pokud autor sám neuvede internetové prameny, může internet sloužit luštitelům jen jako orientační pomůcka, vyžadující další potvrzení existence a správnosti výrazu.

Jinou orientační pomůckou (na CD-ROM), oblíbenou u autorů i řešitelů, je tzv. Pátrač ing. Stanislava Bulína z kroužku Kabrňáci (stanislav.bulin@gmail.com), který umožňuje vyhledávání stovek tisíců výrazů až do 17 písmen, a to i podle jednotlivých písmen zadaných jen na některých pozicích hledaného výrazu. Pátrač mohou členové SČHAK od autora získat, je však třeba si uvědomit, že Pátrač nelze použít pro dokládání výrazů jako plnohodnotný pramen. Práce s ním vyžaduje určitou bdělost a doporučuje se na každý výraz podívat do pramenu, na který Pátrač odkazuje.

Shrneme-li si zbraně, které může řešitel i náročnějších soutěží proti autorovým hledákům vytáhnout, jsou to: (1) znalost všech pramenů, z nichž autor použil výrazy, (2) možnost dokládat výrazy jakýmkoli regulérním pramenem, (3) orientační použití internetu a různých křížovkářských programů a pomůcek. To rozhodně není málo, zvláště když k tomu řešitel přidá vynalézavost, důkladnost, trpělivost a vytrvalost.

 7. Chytáky

7.1 Koncovky slov

Nenápadné chytáčky vznikají při křižování koncovky určitého výrazu s jiným výrazem, který přesně neodpovídá legendě, ale řešitel si to řádně neověří. Např. „podzemní komunikace“ se křižuje s „japonským sídlem na Oki“. Řešitel automaticky napíše METRO, ale ve skutečnosti se jedná o METRA a sídlo pak není OMA (to leží na ostrově Honšú), ale AMA (v souostroví Oki). Proto je třeba dát velký pozor na upřesňující specifikace v legendě. Chyby se dělají u přídavných jmen (-ý, -á, -é, -í), u zájmen (ona, ono, oni, ony, ta, to, ti, ty), u množných čísel (plurálů) výrazů, kde legenda je stejná jak pro jednotné, tak pro množné číslo (komunikace – METRO x METRA, jalovice – KRÁVA x KRÁVY, stáří – STAROBA x STAROBA atd.).

 

7.2 Dublety a alternativní podoby

Zřejmý, nabízející se vpisovaný výraz, který vychází luštěním, bývá někdy použit jako návnada. Chytáky toho typu jsou založeny na pravopisných dubletách, tj. těsných gramatických variantách stejného výrazu (např. KOLISE – KOLIZE, CITRON – CITRÓN, PÉCI – PÉCT, KURZ – KURS, ARCHIV – ARCHÍV apod.), nebo na alternativních výrazech (např. oříšky KEŠÚ i KEŠU, KAŠU, AKAŠU, AKAJU, AKAŽU; jiné příklady: britské hlavní město LONDÝN i LONDON; citoslovce BIM, BAM i BUM atd.). Autor si obvykle zvolí jednu z možností a křižuje ji v místě, kde nastává rozdíl mezi příslušnými podobami výrazu. Řešitel pak musí křižující výraz dobře prověřit. Ve svízelné situaci se může ocitnout, pokud autor vymyslí kombinaci chytáku s hledákem.

 7.3 Podobné výrazy

Pozornost je zapotřebí věnovat výrazům, které jsou jazykově velmi blízké, i když významově se mohou odlišovat. Například výrazy s obecnou legendou „citoslovce“ mohou být: BR, DR, FR, HR, PR, TR, VR; „domácké ženské jméno“ – ROLA, RONA, ROVA, ROZA atd.; „ruská řeka“ – UGRA, UCHRA, UCHTA a nepřeberné množství jiných příkladů. Proto je dobré, když řešitel má přehled o podobných výrazech, poznamená si je, počítá s těmito možnostmi, má je na očích.

 7.4 Kombinace chytáků s hledáky

Jedním z nejobtížnějších řešitelských oříšků je kombinace chytáku a hledáku. V jednom směru je použit chyták, který dává více možností řešení (např. SPZ Prahy, osobní zájmeno, citoslovce, pravopisná dubleta apod.) a ve druhém směru použije autor pro běžného luštitele obtížný hledák (tzv. tvrďák), tedy výraz, který je nesnadné objevit, natož správně vyřešit.

 7.5 Dvojí výskyt výrazu

Dvojí (či vícenásobný) výskyt vpisovaného výrazu v křížovce pod jedním zadáním je podle Směrnic zcela nepřípustný. Na tomto principu stavějí autoři spoustu chytáků. Jestliže se třeba v křížovce objeví dvakrát výraz BR (jednou jako „citoslovce“ a podruhé jako „značka chemického prvku“), je naprosto nezbytné obě pasáže kolem těchto výrazů pečlivě prozkoumat. Horší možností je, že si autor dvojí výskyt nepohlídal a udělal chybu (to pak vede luštitele nejen do stavu bezradnosti a nemožnosti takové dilema vyřešit, ale i do stavu silných emocionálních výbuchů). Na takovou věc je ovšem pamatováno (viz 9.1), i když čas ztracený hledáním to řešiteli nevrátí.

 7.6 Klamavá legenda

Klamavá může být nejen reklama, ale u křížovek také legenda ke vpisovanému výrazu. Úkolem takové legendy je odvést pozornost řešitele zcela jiným směrem. Tak například v jedné dokreslovce byla použita legenda „severský paroháč“ a v okolí odpovídajícího vpisovaného výrazu byly samé nejasnosti. Schematicky zaměřený řešitel, který dá na první dojem, takovou legendu pochopitelně pokládá za tutovku: musí to být LOS nebo SOB. Leč chyba lávky. Poté, co luštiteli souhlásky L a S nebo S a B vůbec do ničeho nezapadaly, musel se k inkriminované pasáži v křížovce přiblížit velkou oklikou. A hle, ono tam vyšlo PODVEDENÝ NOR.

Klamavé legendy jsou zrádné zejména při okrajích obrazců a velký pozor je třeba si dát u dokreslovek. Je to proto, že první výrazy v příslušných koridorech jsou psány vždy s velkým písmenem na začátku. V jedné dokreslovce použil autor jako první legendový výraz v jednom ze sloupců výraz „Celer“. Řešitelé byli zaměřeni klamným směrem a snažili se při řešení vycházet z různých názvů známé zeleniny. Řešení ale bylo VRAH REMA (podle Slovníku antické kultury). Jiných příkladů je bezpočet. Legendový výraz „Bunda“ nemusí odpovídat například anoraku či větrovce, neboť Bunda je také africký kmen a řešení je AMBUN. Někteří autoři s oblibou sahají pro účely klamavé legendy do domáckých ženských jmen (Knappová: Jak se bude vaše dítě jmenovat?). Např. legenda „Kytka“ na počátku řádku svádí luštitele do světa rostlin. A ono tam skutečně vychází MAŘINA (žlutokvětá rostlina). Jenže autor připravil léčku a řešením je MACINA. Kytka totiž není jen kvetoucí rostlina, ale domácky Markéta, což je rovněž Macina.

Závěr: řešitel by neměl dát na první dojem, měl by být zdravě nedůvěřivý a předvídavě očekávat od autora nějakou lumpárnu.

 7.6 Rozvinutý chyták

Autoři si už dnes nevystačí s chytákem, který se promítá do jednoho políčka křížovky při křižování dvou výrazů. Jsou schopni do jednoho chytáku zapojit řadu provázaných výrazů a chyták se tak může táhnout do většího prostoru křížovky. Obzvláště rafinované jsou rozvinuté chytáky, v nichž se uplatňuje nepovolené dvojí užití výrazu. To se pak takový chyták může táhnout jako had třeba celou křížovkou. Rozvinuté chytáky bývají dokladem autorské vynalézavosti, ale i řešitelského umu. Oba, tvůrce rozvinutého chytáku i ten, kdo jej správně vyřeší, pak propadají oprávněnému pocitu uspokojení.

 8. Skryté tajenky

Se skrytými tajenkami bývá problém. Autoři vymýšlejí čím dál důmyslnější systémy skrývání. Je to na samostatné pojednání. Obecně lze systémy skrývání tajenek rozdělit takto:

(1) Skrytí v obrazci křížovky

(a) bez vazby na legendu, např. v určitých typech políček, v určitém geometrickém uspořádání, v určitých typech znaků – třeba jen v třípísmenných shlucích, v poloze – např. v prvních vodorovných výrazech každé střídavé polomozaikovky apod.

(b) s vazbou na legendu, např. první písmena vpisovaných výrazů, která mají desetipísmennou legendu, nebo je legendou zeměpisný výraz, zkratka apod.

(2) Skrytí mimo obrazec křížovky, např. v legendě, v neskrytých tajenkových výrazech (např. jejich první písmena), v písmenném označení řádků křížovky podle určitého klíče atd.

Systémy skrývání tajenek přinášejí celou řadu možností, autoři vymýšlejí stále nové a nové, některé velmi kvalitivní, jiné zase podřadné. Platí však společná zásada pro autory i řešitele: systém skrytí tajenky musí být logicky zdůvodnitelný a obhajitelný, tudíž nikoli zcela libovolný. A dále platí, že autor musí skrytou tajenku vždy vyčíslit, případně jinak specifikovat. Při pátrání po skryté tajence se hledá vždy nějaký společný prvek, např. tvar políčka, typ vepsaného znaku, geometrie (symetrie, dílčí symetrie), určitá skupina výrazů (věcná či formální).

Může se stát, že soutěžící zvládne všechny nástrahy křížovky, najde všechny hledáky, vyřeší všechny chytáky a nakonec vyhoří jenom proto, že nenalezl skrytou tajenku. Zásady hodnocení správnosti řešení křížovek v soutěžích SČHAK se snaží postih řešitele alespoň minimalizovat: za nevypsání skryté tajenky je nejvýše 5 ztrátových bodů a za její neoznačení v obrazci nebo nepopsání systému skrytí rovněž nejvýše 5 ztrátových bodů. Dříve se hodnotilo podle počtu písmen skryté tajenky, takže luštitel mohl jenom na tajence utržit třeba 40 ztrátových bodů, což neúměrně znehodnocovalo jeho dosavadní luštitelskou snahu. A taky to pak luštitele značně otrávilo.

 9. Hodnocení správnosti řešení

Správnost vyřešené křížovky nehodnotí autor nebo organizátor soutěže (hodnotitel) podle své libovůle, ale podle přesně nastavených pravidel, která jsou shrnuta v materiálu Zásady hodnocení správnosti řešení křížovek v soutěžích SČHAK (dále jen Zásady). Jejich plné znění i s komentářem je uvedeno také na www.e-rebus.cz. Zásady jsou nastaveny tak, aby řešitel požíval co největší možnou ochranu.

 9.1 Autorská chyba v křížovce

Co když autor udělá ve své křížovce chybu a staví tak luštitele před neřešitelný úkol? Vždyť neomylní nejsou jen řešitelé, ale ani autoři. Jmenované Zásady s touto situací počítají: v případě autorské chyby v křížovce nesmí být řešitel za neautorské řešení potrestán. Zásady výslovně uvádějí, že „ztrátovými body nelze postihovat ty části křížovky, do nichž se jednoznačně promítla chyba autora nebo vydavatele, např. chybný vpisovaný výraz, chybné či neúplné zadání, chyba v legendě či v legendovém výrazu, který mění původní smysl, chyba v tajence, porušený systém střídání, porušená symetrie, zcela nesystematický systém skrytí tajenky, chybně uvedené výčty typů a tvarů políček, prokázaná opsaná chyba apod.“

 9.2 Dvojí řešení

Mnozí luštitelé se mylně domnívají, že autor je povinen zajistit jedno jediné řešení své křížovky. Není tomu tak. Ačkoli autoři jistě o jednoznačnost usilují a v oblasti vpisovaných výrazů se jim obvykle daří ji splnit, v oblasti grafické podoby obrazce již to tak snadné být nemusí. Tudíž se stává, že křížovka nevede k jedinému řešení, ale správných možností je více, ať již jde o výrazy nebo obrazec. Hovoříme pak o tzv. vedlejším přiléhavém řešení (alternativním) řešení, které požívá všechny výsady správného řešení. Zásady tento princip formulují následovně: „Pro posuzování správnosti řešení je určující autorské řešení. Uznávají se však také přiléhavá vedlejší (alternativní) řešení. Za alternativní se pokládá zdůvodněné řešení, které v celém rozsahu odpovídá zadání křížovky a nečiní jinak správnou křížovku chybnou ve smyslu Směrnic pro tvorbu křížovek. Hodnocené řešení, které je shodné s autorským řešením nebo má podobu alternativního řešení, je správné řešení.“

Autor tedy není povinen zajistit nekompromisní jednoznačné řešení, ale je povinen uznat všechna další správná vedlejší řešení, která neporušují zadání či Směrnice.

 9.3 Zásada „ve prospěch řešitele“

Nemůže-li hodnotitel (autor, organizátor) správnosti řešení zcela jednoznačně prokázat, že soutěžící ve svém řešení křížovky pochybil, tj. existují-li významné a důvodné pochybnosti o tom, že hodnocení řešení je nesprávné, nelze-li argumenty řešitele jednoznačně vyvrátit s pomocí příslušných dokumentů SČHAK, přiklání se „ve prospěch řešitele“.

 

9.4 Oprava řešení

Někdy se řešitel dostane do situace, že odešle řešení soutěžní křížovky a teprve následně si všimne nějaké chyby. V zásadě se nic tragického neděje. U korespondenčních křížovkářských soutěží se připouští oprava řešení zaslaná v řádném termínu pro podání řešení. Tato oprava, i kdyby byla nesprávná, je pro hodnocení správnosti řešení závazná. Původní řešení křížovky či její části je zaslanou opravou zcela nahrazeno.

 

10. Obrana protestem

Řešitel, který zasílá kompletně vyplněný obrazec, by si měl pořídit kopii svého řešení. Předejde tak dohadům kolem případných chyb a navíc si řešitel může snadno porovnat řešení, které zaslal, se zveřejněným autorským řešením.

Každý účastník soutěže, který není spokojen s posouzením svého řešení, má právo u vedoucího soutěže (na adrese uvedené v zadání soutěže) uplatnit námitky formou protestu. V něm musí racionálně vysvětlit důvody svých námitek a své argumenty řádně doložit. Protestující podává protest tak, aby srozumitelně vystihl jeho podstatu s odvoláním na příslušné dokumenty SČHAK (např. Směrnice, propozice soutěže apod.) či prameny. Proti oficiálnímu písemnému rozhodnutí o protestu má právo se soutěžící odvolat k odvolací komisi. Odvolací komisi pro oblast křížovek tvoří členové odborné křížovkářské komise SČHAK a jejím předsedou je předseda OKK. Pokud je protest soutěžícího autorem (hodnotitelem) zamítnut, dostane se protestujícímu řešiteli poučení, na koho a do kdy se má obrátit s případným odvoláním proti zamítnutí protestu.

Doporučuje se podávat protest písemnou formou (doporučený dopis nebo e-mail). Může tomu pochopitelně předcházet osobní dotaz a teprve když při osobním jednání projeví autor (hodnotitel) nesouhlas s argumentem soutěžícího a soutěžící s takovým postojem autora (hodnotitele) nesouhlasí, je dobré podat oficiální písemný protest. Odvolání je nutno podávat výhradně písemnou formou. Náležitosti protestního řízení jsou uvedeny v Zásadách pro podávání a řešení protestů v soutěžích SČHAK, které lze nalézt na webových stránkách SČHAK.

 

Závěr

Snažili jsme se shrnout alespoň některé z mnoha problémů, které přináší náš společný koníček – luštění křížovek. Celá problematika je pochopitelně mnohem širší a nezodpovězených otázek je více než dost. A proto věříme, že toto povídání kolem křížovkářské teorie není poslední.

Zdeněk Chromý, předseda Odborné křížovkářské komise ČSHAK