Někdy se hádanka narodí jedna dvě, někdy se s ní autor musí docela natrápit, aby k něčemu byla. Jedete kolem obchodního domu ALBERT a hned vás napadne přesmyčka TRABLE. Zaslechnete či čtete zajímavé slovní spojení a začnete si s ním hádankářsky pohrávat. Níže vám popíši tvorbu v rámci tematicky zaměřených hádanek. Doufám, že tento příspěvek zde nezůstane dlouho sám a další autoři také přispějí svými zkušenostmi.
Jak jsem tvořil jednu z hádanek v JLA?
U tvorby hádanek na určité téma vycházíme z výrazů, které se k danému tématu pojí a ty se snažíme zapracovat do námětu hádanky. V jednom kole JLA byla tématem prasata, takže jsem si nejprve vypsal jejich různé názvy. U prasete sundského jsem si říkal, že jedním z dílčích náznaků by mohl být „sesun“ a pokračovat by se mohlo výrazem začínajícím na „ské...“, samozřejmě v úvahu přicházel i výraz s předložkou „s ke...“, pokud bychom měli na začátku zůstat u přísuvky, u nichž bychom mutační prvek „D“ přidávali mezi „sesun“ a „ské...“. Nabízela se slova „skeč“, „skeče“, „skelet“, „skeleton“, „sken“, „skéné“, „sket“, „sketa“, „skety“ apod. Před sesun jsem potřeboval nějaký výraz končící na „...pr“ nebo jen „...p“. Ze známých slov mě napadala „kapr“, „kepr“, „kopr“, „šlepr“ a dál už jsem ani nešel, protože se mi zalíbila ta, která by mohla před písmeny „pr“ vyjadřovat koncovku nějaké vlastnosti prasete: ušlé, veliké, hezké - zvítězilo slovo „maličké“, protože státem „Mali“ by mohl celý námět začínat: „Mali, kepr, sesun... – maličké prase sundské...“. U hádanek, kde se něco přidává, ubírá či zaměňuje, se vždycky v takovém začátku tvoření podívám, zda z přidaných, ubraných či zaměněných písmen nebo pomocných výrazů nelze získat tajenku nebo dokončení jádra, protože taková tvorba je zvlášť ceněná. Zatím náš námět začíná „MaliČké prAse sunDské...“, z přisouvaných písmen ČAD se žádné velké zázraky udělat nedají, jedině, že bychom namísto „maličké“ dali „malinké“, pak by mohlo něco dělat „na dvorku“, „nad něčím“ nebo možná „NADÁLE“.
„Nadále“ by na dokončení námětu bylo docela vhodné, takže dalším přisouvaným písmenem musí být A. Vrátil jsem se k dílčím náznakům „skeč“, „sken“ a „sket“ a zkoušel v jádru „často“, „nás“ a „táhlo“. Jelikož u námětu dokončeného v našem případě z přisouvaných písmen se více cení zachování délky samohlásek, tak jsem začal pracovat se slovem „nás“ a navazujícím slovem, ve kterém je „L“ a na konci části jádra před „nadále“ musí být přidané „E“. Jako vhodné pokračování se jevilo „obletuje“, námět by pak vypadal „Mali, kepr, sesun, sken, sob, etuj – malinké prase sundské nás obletuje nadále“, hned jsem se pustil do veršování:
Válí se po zemi tkanina svůdkyně,
s pohybem zeminy snímek zří zvědavě.
Paroháč před schránkou hodlá psát rodině,
že sele nám stále nadbíhá na Jávě.
Ale ta „etuj“ mi nějak neseděla, jdu se podívat do Slovníku spisovného jazyka českého a skutečně, je to zastaralý výraz, správně je etuje, pak by námět přísuvky vypadal „Mali, kepr, sesun, sken, sob, etuje – malinké prase sundské nás obletuje nadál.“ Znovu mířím k SSJČ a ani tentokrát to není žádný ideál, slovo „nadál“ se používá řidčeji. Asi se budu muset smířit s námětem „Mali, kepr, sesun, sken, sob, etuje – malinké prase sundské nás obletuje“, je to korektní námět bez využití přisouvaných písmen k dokončení jádra. Nu což, vždycky to nevyjde.
Jenže pořád mi to nedalo a nechtěl jsem se jen tak lehce vzdát možnosti dokončení jádra z přisouvaných písmen, tak jsem se vrátil k dílčímu náznaku „sket“, že by prase „tápalo“, dílčí náznak „palouk“ by umožňoval pokračování jádra např. „u kleče“, ale co dál? Také indiánské prase „palouse“ by jako dílčí náznak nebylo marné, když už tvořím hádanku na „prasečí“ téma. Pak by prase tápalo třeba „u selat“, ale potřebuji celý námět ukončit přisunutým „E“ nebo ještě dalším dílčím náznakem za přisunutým „E“. U čeho by mohlo to prase tápat? „U silnice“ – to by bylo ono, výraz „nic“ jako poslední dílčí náznak by byl hodně dobrý, ale co „palousi“? Jaké je vůbec množné číslo od „palouse“? Nikde jsem to nenašel, takže raději nebudu riskovat chybnou hádanku a vrátím se k tomu původnímu námětu, že nás prase jen obletuje.
Některé extra nápady se rodí na různých místech, tak třeba Ruda Sedlák Moravský už má na záchodě papír s tužkou, protože tam dříve zplodil mnoho krásných námětů, které si ale včas nepoznamenal a mnohdy už na ně nikdy nepřišel. Já mám papír s tužkou na nočním stolku. Už jsem v noci vytvořil tolik tajů, o kterých jsem v tu chvíli byl stoprocentně přesvědčený, že je nemohu zapomenout a ráno si je poznačím – a ráno nic, ne a ne si na ten námět vzpomenout. No a v noci přiletěli ti KALOUSI, pak by to malinké prase čekalo u silnice, to je celkem představitelná situace, hned jsem si poznamenal námět „Mali, kepr, sesun, skeč, kalousi, nic – malinké prase sundské čekalo u silnice nadéle“ a spokojeně jsem usnul. Ráno se hned valím podívat do SSJČ a tam jsem to slovo vůbec nenašel, až v Příručním slovníku jazyka českého, kde je uvedeno jako nářeční. A měl jsem po radosti.
A to se mi ten námět, že prase „...čekalo u silnice“ zdál mnohem lepší než ten předchozí. Kdyby tak mohlo to naše „malinké prase“ čekat „na sele“, tedy na kolegu, to by byl fór. Tak jsem začal hledat všechna prasata končící na „...sské“, ale žádné takové jsem nenašel. Ale vždyť tam nemusí být „skeč“, ale jen „keč“, tedy jachta, pak bych mohl snáze uspět. A našel jsem prase iberské a čínské. Skladatel Seiber by nebyl špatným dílčím náznakem, ani místopředseda ruské vlády Sečin, ale takový „sedan“, ten by seděl do námětu k jachtě nejlépe. Hádanku jsem dokončoval v Rakousku, tak jsem potřeboval někoho, kdo neluští akademii a má po ruce příslušnou odbornou literaturu a zvolil jsem na ověření prasete dánského dva naše svazové doktory. Chemik Zdeněk Chromý mě zásoboval všelijakými dánskými prasaty, ale vždy měli nějaký širší odborný název. Zato zvěrolékař Jarda Jaroš mi za chvíli hlásil, že v Příručním slovníku naučném se pod heslem „prase“ nachází vedle prasete německého samostatné „prase dánské“ jako šlechtěný typ prasete. A bylo vyhráno. Teď už jen celý námět „Mali, kepr, sedan, keč, kalousi, nic – na sele malinké prase dánské čekalo u silnice“ ztvárnit do básničky:
PŘÍSUVKA
Po zemi látka se u mola neválí,
dopravní prostředky mrzouti pochválí.
Žádná věc nenaštve šlechtěné prasátko,
mládě vyhlíželo při cestě zakrátko.
Nutno říct, že celé to úsilí nebylo vůbec marné. Ne vždy se podaří zakomponovat přidávaná či ubíraná písmena do námětu tak harmonicky a ještě jde o „chyták“ s nevyjádřeným podmětem v obepisu jádra. A tolikrát jsem chtěl v tomto případě „vylepšení“ přísuvky už vypustit. Tož tak nějak se tvoří hádanky.
Vladimír Jemelík